Přesto si neodpustím malé kousnutí. Na světě je spousta skvělých věcí, na které si často dvounožci zapomenou udělat čas. A proto se na chviličku zastavte a zkuste se zamyslet, jak je na světě krásně. A kdybyste náhodou při svém rozjímání zjistili, že kvůli Internetu vám uniká spousta jiných životních radostí, klidně vypněte svůj počítač, já se zlobit nebudu.

Přiznám se, že vůbec nevím, co to je Internet. Nikdy by mě ani nenapadlo mít vlastní stránku, ale můj tatínek mi říkal, že na Internetu mě bude moci poznat spousta lidí a to se mi moc líbí. Toto je moje první stránka, doufám, že se vám tady bude líbit.
Něco se o mě dozvíte, něco si ale nechám pro sebe. Já o vás nevím vůbec nic, jedině snad to, že na této stránce jste . návštěvník. Pokud byste mi chtěli dát vědět něco o sobě, klidně mi napište, tatínek mi to vyřídí.

Tak co bych vám tak o sobě řekl. Jsem hodně mladý, nezkušený a životem nezkažený. Od přírody jsem optimista, na všechna příkoří a problémy reaguji s neutuchající pozitivní energií. Jsem hravý a veselý a miluji všechno kolem sebe. Mám spoustu pracovních povinností, ale patřím k těm několika málo vyjímkám, pro které jsou povinnosti zároveň těmi největšími koníčky a zájmy.

Mezi mé hlavní povinnosti patří

• Věrné doprovázení mojí maminky a tatínka všude, kam se jen pohnou. Nejraději bych je doprovázel i do postele, ale tam smím jen vyjímečně. Jinak jsem všude s nimi. Musím neustále cítit jejich dotyk, potom jsem nejšťastnější na světě.
• Nadšené vítání a zdravení všech dvounožců, které potkám. Mám totiž veliké, láskyplné srdce, do kterého se vejde úplně každý. Každý den rozdám spousty pusinek a pohlazení a dobré nálady a to je v životě to nejdůležitější.
• Starání se o jídlo. Je pravda, že jídlo mi vždycky někdo připraví, ale já musím mít vše pod kontrolou. Kdyby bylo po mém, jedl bych od rána do večera. Je to moje velká vášeň. Jak můžu, hned si něco strčím do pusy a snažím se to sníst. Bohužel moji rodiče nemají pro tento můj koníček moc pochopení. Ale já se na ně za to nezlobím. Oni mají velkou starost o moje zdraví a mojí kondici, takže pečlivě hlídají co sním. Dávají mi třikrát denně to nejlepší papání.
• Spánek. To mi zabere hodně času. Spím celou noc, celé dopoledne a spoustu času i během dne. Tatínek a maminka mě v tom velmi podporují. Vědí, že hodně spánku mi přinese hodně energie. Mám pro sebe vyhražený pohodlný pelíšek, ale já dokážu spát všude. Další moje oblíbená místa jsou na klíně, na gauči, v posteli(ale tam moc nesmím :-(), na zemi - to když jsem hodně unavený a hlavně v létě, když je mi vedro.
• Sportování. Aby se mi dobře spalo, poskytují mi rodiče mnoho pohybu, abych se zdravě unavil. Musím se přiznat, že moc nemiluji dálkové pochody, zvláště za velkého vedra, ale když vím, že jsou se mnou moji milovaní rodiče, moc se snažím, abych s nimi udržel krok. A vím, že kdyby bylo nejhůř a moc by mě bolely nožičky, tatínek, nebo i maminka mě vezmou do náručí a statečně mě ponesou, dokud si neodpočinu. Když někdy zrovna není na dlouhou tůru vhodná doba, dokážu se proběhnout i doma a vůbec mi nevadí, že se nedostanu ven. Dokážu využít malého prostoru a vyvinout obrovskou rychlost a běhám a skáču o to víc, o co víc vidím radost a nadšení svých rodičů, kteří mě v této veselé zábavě podporují. Pobízejí mě k ještě rychlejšímu běhu a větším skokům nadšeným povzbuzováním a přátelským pošťuchováním. V těch chvílích ze sebe vydám opravdu vše a pak spokojeně ulehám ke zdravému spánku.
• Dělání bobků a loužiček. Tuto povinnost ani moc rád nemám, ale nějak se to nedá ignorovat, takže se jí s úspěchem zhostím mnohokrát za den. Mám doma svůj výběh, ve kterém se nemusím moc kontrolovat, ale vím, jak se rodiče radují, když to vydržím až na procházku. Je srandovní je pozorovat, jak všechno zkoumají a jak mají radost, že bobek má ten správný tvar.

Svoje rodiče miluji nade vše, i když jsou moji adoptivní, vzal jsem je za své pravé. Jsou to sice jenom dvounožci, ale mám k nim velký respekt. Starají se o mne dobře, mají mě moc rádi a jsou to moji nejlepší kamarádi. Tráví se mnou hodně času, kupují mi všechno, co potřebuji a já jim to oplácím svou láskou a přítulností.
Narodil jsem se v Praze 26.1.1999. Svého prvního tatínka jsem nikdy nepoznal. Prý se jmenoval Arnold, jako ten svalnatý herec. Moje první maminka se jmenovala Korina. Když mi bylo 8 týdnů, dostal jsem nový domov. Moji rodiče si mě vybrali, když jsem ještě ani neuměl chodit. Hned jsem jim padl do oka. A vůbec jim nevadilo, že nemám rodný list, takže nebudu nikdy slavný a nevyhraju žádnou soutěž. Od samého začátku mě zahrnuli veškerou péčí. A já jsem je hned od samého začátku dost zlobil.

Změna prostředí mi neudělala dobře a byl jsem nemocný. Bolelo mě bříško a taky jsem blinkal a kakání nebylo podle představ rodičů. Tak jsem se poznal s bílým pláštěm. Tam se mi vůbec nelíbilo. Strkali mi cosi do zadečku a píchali mě špičatými ostrými hroty. Ale všechno jsme zvládli. Teď už jsem statečný a už se vůbec nebojím. U bílého pláště jsme byli ještě víckrát, často mě píchali těmi hroty, ale rodiče byli vždy se mnou. A já viděl, že mají radost, jak jsem statečný.

Rodiče mi dlouho vybírali jméno, pořád se nemohli rozhodnout. Nakonec mi vybrali jméno TAZ. Není to podle výrobce automobilů ve spřátelené sousední zemi, ale podle postavy tasmánského čerta v kresleném seriálu. Rodiče ani netušili, jak moc ke mně toto jméno bude sedět.

Další moje hodně oblíbená činnost je totiž kousání. Tatínek a maminka z toho mnoho radosti nemají, ale vždyť je to tak krásné a vzrušující, něco rozžvýkat a zvítězit nad hmotou. Navíc to potřebuji na zoubky, ve všech chytrých knihách to píší. Tak jsme udělali dohodu, co smím kousat a co ne. Někdy se ale zapomenu, a to je pak zle. Rodiče se umí krásně zlobit a z jejich hlasitého FUJ jde opravdu strach. Ale stejně je to nespravedlivé.
Pro vaši představu vám prozradím, co smím kousat a co ne.

Tak tohle můžu:

• gumovou žábu
• míčky
• několik dalších hraček
• provaz
• kost z bůvolí kůže
• PET lahve(ale jenom prázdné)
• a to je asi tak vše

A tohle nemůžu:

• prsty u nohou ani u rukou
• boty
• pantofle
• ponožky
• ručníky
• trička
• kalhoty
• židle
• gauč
• elektrické kabely
• záclony
• smetáček
• lopatku
• odpadkový koš
• hadr na podlahu
• štětku na záchod
• brýle
• dálkový ovladač
• noviny
• květiny
• hlínu
• kameny
• špinavé klacky
• cizí hovínka
• cigaretové nedopalky
• odpadky
• vodítko
• cizí zvířátka
• a další...

V létě jsem objevil další radost. Je to voda. Vždycky jsem si myslel, že je jenom na pití, ale když mě poprvé strčili do vany, viděl jsem, že může být i na horší věci. Jenže když je venku sluníčko, tak je to pěkné se ponořit do chladivé vody. Nejdřív mi nebylo moc jasné, proč se pode mnou ta divná plocha boří a co mám dělat. Ale naštěstí byl na blízku tatínek a pomohl mi. Po několika pokusech jsem zjistil, jak si udržet nad hladinou aspoň hlavičku. Ale stejně se mi nejvíc líbí, když dosáhnu na dno.